Život a chov

Osmáci jsou velmi společenská zvířátka, která ve volné přírodě žijí v komunitách o několika desítkách až stovkách jedinců a společně si například vyhrabávají nory. Společně také tráví mnoho času na povrchu (aktivní jsou ve dne, nejvíce pak ráno a navečer), kdy kolektivně shánějí potravu. Dorozumívají se při tom zejména propracovaným systémem zvuků (nejčastěji pískáním), ale také pachovými stopami, které za sebou zanechávají prostřednictvím moči (která je reflexivní při UV záření).

Osmáci degu se dožívají v závislosti na přirozených predátorech přibližně jednoho roku - ve volné přírodě. V zajetí se však dožívají věku kolem pěti až osmi let, ve vyjímečných případech (ideální životní podmínky, dlouhodobě dobrý zdravotní stav...) se však mohou dožít až věku okolo deseti let.
Pohlavně dospělí jsou již asi ve věku devíti měsíců.

Osmáci jsou býložravci - živí se zejména zelenými částmi trav a bylin, listy, pupeny a kůrou stromů nebo keřů, a semeny popřípadě jinými plody. Při chovu v zajetí je pak nutné dbát na přítomnost dostatku větví a kořenů, na kterých si mohou osmáci obrušovat hlodáky. Z toho důvodu například není vhodné používat klece s plastovou podlážkou, neboť plast by také ohlodávali.
Podobně jako například činčila, i degu při své hygieně využívá tzv. písečnou koupel.

Výhod pro chov osmáků degu je hned několik:
- nezapáchá jako jiní hlodavci
- je velmi společenský a není agresivní, je proto částečně vhodný i pro mladší chovatele
- lze ho do jisté míry ochočit
- jedná se o denní zvíře a tudíž "vstává i usíná s člověkem"
- dožívá se poměrně vysokého věku